Kdo jsem a jaká je moje cesta k dulení a podpoře žen

 Jmenuji se Karolína Farková a jsem manželkou a maminkou 3 dětí (dva kluci a holčička), ale to předbíháme :)

Narodila jsem se v Českém Krumlově a do svých 19. jsem žila v Kaplici. Poté jsme se s rodiči odstěhovali do malé vesničky jménem Nesměň.

Vystudovala jsem střední školu obor Analýza potravin, poté Biomedicínskou laboratorní techniku ( s titulem bakalář) na Přírodovědecké fakultě Jihočeské university. Po nástupu na magisterské studium jsem otěhotněla a ke studiu už jsem se nevrátila. Vdala jsem se a odstěhovala do malé vesničky jménem Todně.

Těhotenství jsem si užívala, pevně věřila, že je vše jak má být a s velikou důvěrou ve zdravotníky, jejich schopnosti a znalosti jsem  šla rodit. Pro porod jsem si vybrala porodnici v Českém Krumlově. Narazila jsem ovšem na ne příliš empatickou doktorku i asistentku, které zajistili, že ze svého prvního porodu nemám příliš dobrých vzpomínek. Zpětně to hodnotím jako velmi positivní událost, neb jinak bych nejspíš nezačala uvažovat o úplně jiném přístupu k věci (tedy porodu a vlastně i mateřství). Po této zkušenosti jsem totiž došla k naprosto odlišnému pohledu, a to že u porodu je potřeba poslouchat hlavně sama sebe, že zdravotníci jsou tam pro mě, ne já pro ně, že si můžu vybrat co chci a že když něco chci tak si o to mohu říct, že jsem to JÁ kdo rodí a že děťátko je MOJE a já rozhoduji co se s ním bude dít.

Přišlo druhé plánované miminko a já se těšila jak si to tentokrát (po dvou letech) opět v Krumlově užijeme, vyzbrojila jsem se velikou trpělivostí, porodním plánem, vírou ve své tělo a touhou užít si svůj přirozený porod. Od začátku jsem byla rozhodnutá, že do toho nechci jít sama. Tenkrát jsem sice měla u sebe manžela, ale byl to pro nás velmi nový a neznámý zážitek a oba jsme byli tak vystrašní, že jsme nebyli schopni přemýšlet. Tentokrát to mělo být vše jinak a tak jsem si našla Dulu, která půjde se mnou a bude mi oporou. Manžel byl trochu jiného názoru, shazovalo to jeho schopnosti, ale byl ochoten mi vyhovět. Velká chyba byla, že jsme se nikdy nesetkali všichni tři (já, manžel, dula), pro manžela bylo potom setkání s dulou až u porodu, řekla bych, náročné. Porod dopadl přesně podle mých přestav a přání, narazili jsme na velmi příjemný personál a prázdnou porodnici. Já jsem byla velmi klidná a velmi jsem si věřila, nepřála jsem si aby mi má dula do čehokoli zasahovala, cítila jsem se velmi silná, ale pomohlo mi vědomí, že je tam někdo, kdo stojí při mě a taková pojistka, kdyby se něco dělo. 

Uplynuly téměř tři roky a připravovala jsem se na svůj třetí porod v Krumlově (kdyby v čechách byly příznivější podmínky, nejspíš bych rodila doma). Tentokrát jsem měla ještě víc jasno a byla jsem rozhodnutá, že mi miminko nesmí po porodu nikdo vzít, vše jsem konzultovala s pány primáři. Opět nám přálo štěstí a porodnice byla prázdná a personál velmi příjemný a přívětivý i k mým náročnějším přáním a tak se povedlo vše jak jsem si představovala a odnesli jsme si domů naší první holčičku.

Těhotenská, porodní a šestinedělní tématika mě velmi  zajímala už od prvního porodu a hledala jsem cestu jak se jí ještě více přiblížit a hlavně jak se přiblížit maminkám. Moc jsem chtěla předat dál vědění, že porod může být nádherným zážitkem. A nejen prorod, ale celé těhotnství je zázrak, který ovšem nemusí být lehké žít. Chtěla jsem najít cestu jak se dostat k budoucím maminkám, které hledají podporu a české duly mi toto umožnily. Dulí výcvik byl nesmírně obohacující a myslím, že navždy změnil můj pohled na svět i sebe samu. Díky němu jsem našla neuvěřitelnou pokoru, toleranci a empatii. Dal mi velmi důležitou informaci a tom, že u práce duly je nejdůležitější maminka kterou provázím a JEJÍ cesta, po které jí pomáhám jít, nemám však právo měnit směr té cesty, jen podpírám tuto ženu, aby se jí šlo snáz. A nesmírně mě to baví...

Ještě než jsem poprvé otěhotněla jsem si byla jistá, že chci šátkovat, v půl roce prvního chlapečka jsem se odhodlala zkusit látkové pleny a bezplenkovou komunikační metodu. Šátkování, látkování i BKM se nám moc líbilo a tak jsem praktikovala u všech svých dětí, u těch mladší vše od narození. Celkově se snažím o kontaktní rodičovství a myslím, že nám to jde a všem vyhovuje :).

Výcvik duly jsem začínala jako těhotná a po ukončení absolventské části byl dcerce 1,5 roku a já jsem se mohla směle vrhnout do provázení maminek těhotensvím, porodem i šestinedělím